|
Výprava s Holuby 4.2.2012 |
45. středisko Junáka SILMARIL vyhlašuje náborovou akci! Hledáme kluky a holky, co to umí s uzlovačkou, plynně se domluví v morseovce, ovládají zdravovědu líp než jejich doktorka, podle mapy dokážou dojít třeba až na konec světa, historii skautingu maj zmáknutou tak, že by ji mohli vyučovat a žádná šifra pro ně není dost těžká. Hledáme kluky a holky, co nezkazí žádnou legraci a utvoří skvělou partu. Hledáme kluky a holky, co nám pomůžou obhájit vítězství ve Svojsíkově závodu! Najdeme je mezi vámi?
Jak jistě víte, naše fenomenální družinka Holubů loni s velikým náskokem před ostatními slavně vyhrála Svojsíkův závod. Po rozpačitém úvodu se nakonec kluci dokázali vyhecovat a ukázali, že my jsme ti nejlepší. Jenže letos už se Holubi závodu zúčastnit nemůžou. Šestník Jára byl přidělen k družince úplných nováčků, aby je všechno naučil. Peťa letos nemůže, protože musí na oslavu osmdesátých narozenin svojí babičky. No a Adam s Hansem o rok zestárli a nemůžou už nastoupit ve věkové kategorii skautů.
Proto potřebujeme dát dohromady úplně novou družinku. Tým těch nejlepších, kteří navážou na loňský Holubí úlet (teda úspěch!) a znovu přivezou domů diplom za první místo. Pokud si myslíte, že na to máte, dokažte to!
Tento text, samozřejmě velmi složitě zašifrovaný, se k nám, snad náhodou, dostal ve vlaku cestou na výpravu. Řekli jsme si, že taková příležitost se rozhodně nenaskytne každý den a tedy bychom jí měli náležitě využít. Koneckonců, pod nulou bylo necelých 15° a to pro nás, ostřílené rovery, rangers, skauty, skautky a jedno vlče není žádná zima!
Hned poté, co jsme vystoupili z vlaku, dostali ti nejšikovnější z nás, tedy skauti a skautky, každý svou mapu a měli nás vést po vyznačené trase. To zvládli senzačně, okolí Kamenných Žehrovic je totiž velmi pěkné a my jsme si moc rádi prošli ta nejzajímavější místa, zejména křižovatky, dvakrát :-).
Protože na výpravách zřídkakdy máme čas na nudu, vůbec nás nepřekvapilo, že už po pár minutách Krisťu tahala z batohu kartičky a my pantomimicky museli hledat své protějšky (z těch nejzajímavějších příkladů - odřenina hledala náplast, v druhém kole se například museli správně vytřídit lógr, šlupky od brambor a ohryzek). Cestou jsme také potkávali pořád nějaké zamrzlé louže, takže na podřadnosti typu "mně je zima" nebo "já mám hlad" nezbývalo prostoru.
Před obědem jsme se ještě proběhli s novinami na těle (to bylo tak vtipné, že jsme to raději vůbec nevyfotili) a hned po jídle jsme náhodou narazli hned na dvě osoby, které potřebovaly naši pomoc. První byl pán co usnul cestou z hospody, byl silně podchlazený a měl omrzliny, druhý chudák uklouzl na zamrzlé louži a měl zlomenou ruku a otřes mozku. Po trochu rozpačitém začátku by zřejmě oba naši pacienti přežili a my tedy mohli vyrazit opět na cestu za vysněným místem v družině Holubů.
K našemu nesmírnému štěstí jsme cestou potkali občerstvovací zařízení, kde jsme hodinku poseděli a dali si čaj, abychom se další hodinku vydrželi klouzat na obřím zamrzlém rybníce. Jak jste jistě viděli na fotografiích, byla to taková otrava, že jsme se museli skutečně hodně přemáhat :-). Pak už nás trochu tlačil čas, takže jsme uzly sfoukli rychle (bez Majdy a osatních světlušek to stejně nemělo cenu...) a vysílání zprávy v morseovce bylo taktéž dílem okamžiku. Závěrem jsme se pobavili zombiáckou vybikou a jeli domů.
Bylo nás sice jen 15, ale shodli jsme se, že na kvalitě to výpravě neubralo, a bylo to, i přes třeskutý mráz, moc fajn. Pro zajímavost, v soutěži "O největší cibuli" bylo vítězné číslo 14 vrstev :-).