Mafiánská výprava (21. - 23. 10. 2011)

Poté, co byl mafiánský boss don Peru Lima v roce 1911 propuštěn z vězení a rozhodl se znovu vybudovat své kdysi slavné impérium, pozval si do své rezidence v Roudnici nad Labem (nechvalně to známé čtvrti New York City...) ty nejlepší z nejlepších, aby otestoval jejich kvality a jen opravdu schopnými gangstery doplnil mezery v řadách své rodiny.Na uchazeče o práci čekalo moho disciplín: střelba z nejrůznějších zbraní (a výroba vlastních prototypů), snímání otisků prstů na falešné průkazy FBI, pašování, pálení důkazů, únos člena ochranky banky... A to všechno byla jen příprava na hlavní akci - troufalé přepadení Goliath National Bank, během kterého jsme museli lézt bludištěm větracích šachet, překonat laserovou síť, otevřít hromadu zámků a přemoci ochranku! A do toho všeho tu ještě byl MUDr. Konrád Frogg, osobní psychiatr pana Limy, který rafinovanými otázkami trápil naše mozky při sestavování psychologických profilů všech uchazečů o místo... Inu, lehkými úkoly nás pan Peru Lima neurážel!

Jednalo se zase po dlouhé době o výpravu, na které jsme neměli holky a se vším jsme si museli poradit sami. Určitě to byla zajímavá (i když velice náročná) zkušenost pro všechny rádce a vedoucí, kteří se na výpravě podíleli. Pro mě určitě. I přesto, že nám občas Roudnice házela klacky pod nohy (nevařící vařič, výpadky proudu...), zvládli jsme celou výpravu se ctí, a až na jedny přezůvky, které se v New Yorku zapomněly, hodnotíme letošní Mafiánskou výpravu jako úspěšnou.

Postavme školu v Africe

"Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to"
Letošní ročník sbírky Postavme školu v Africe byl opravdu nezapomenutelný. Počasí si postavilo hlavu a dělalo nám naschvály, jak jen mohlo. Jeden den vichr, druhý den studená sprcha a ten další třeskuté mrazy. Vzdorovat větrem se vzdouvajícímu stánku bylo opravdu vydatné. Ani se nedivím kolemjdoucím, kteří naše počínání komentovali slovy: "Chtěj stavět školu v Africe, a přitom neuměj postavit ani stánek!"

Optimismus jsme si udrželi snad jen díky existenci dek, termosek a kafíčka (ze kterého leckomu i lezly oči z důlků) a v neposlední řadě díky dětičkám, které přišly místo schůzek (a některé i jindy) a statečně s námi pomáhaly těm, kteří nemají takové štěstí jako my tady (a nemohou chodit do školy). Jak se říká "Konec dobrý, všechno dobré". Podařilo se nám totiž vybrat rovných 7 104 Kč (a jeden dolar jako bonus k tomu) :-) A to teda klobouk dólu!

Děkujeme všem, kteří nám a africkým dětem pomohli!

NPK (7.-9. 10. 2011)

I tento ročník byl Noční Pochod na Kokořín akcí náročnou, ale atraktivní. Svaly byly svaleny, závity zavity.

Přestože se nám na poslení chvíli odhlásilo několik mladších účastníků, bylo nás zhruba stejně jako loni. Dokonce jsme s sebou opět měli i návštěvu! 17 náročných kilometrů (včetně tříkilometrového závodu - "časovky") nám uběhlo docela rychle - a to i přesto, že nás po cestě obtěžovali hejkalové a navíc jsme byli chvíli slepí! Na tábořiště jsme dorazili lehce po půlnoci. Vodníci Volšoveček, Kebule a Česílko nám dopřáli zaslouženého odpočinku, ale ráno se na nás již vrhli s tradičními hrami, mezi kterými nechyběly "slabiky" s následným netradičně pojatým divadlem - reklamou na dobrou vodu - dále "přístavy" mezi kterými proudila celá hejna pestrobarevných rybiček, a také rozcvičkových "7 dánů" či "průrva". Abychom tak náročný program byli schopní vydržet, užívali jsme si naštěstí luxusní kuchyně, která nám nabídla jídla jako je čína, sekaná a maso na grilu. Po konce krásného program jsme šli ještě uctít památku Hibiho a přidat další kameny na malý kamenný pomníček, který jsme mu loni v kokořínských skalách postavili.
Za člena organizačního týmu mohu (i z hodnocení, které jsme dostali od účastníků) říct, že akce to byla podařená a chtěl bych pochváli hrstku statečných, která s námi jela!

Zahajovací výprava (17.9.2011)

Na první letošní výpravu vyrazil plný počet vedoucích a s nimi dětí jako smetí. Ačkoliv s námi byla spousta nováčků, rozhodně to nebyla jen tak nějaká sobotní procházečka pro slečinky. Vyrazili jsme do drsné přírody v okolí Klínce.

Kromě celodenního ťapání si v blátě (a nelze zamlčet, že v něm někteří skončili po kotníky, z čehož maminky doma jistě radost neměly), hopsání přes a kameny a několikanásobného překonávání potoka nás čekala největší překážka hned na začátku. Museli jsme se doslova vydrápat korytem bývalého potoka, abychom pak se srdcem až v krku prošli temnou jeskyní. Ale protože jsme všichni do jednoho odvážní, nebylo překonání takovéhle překážky žádný problém. Za pár minutek byli všichni na druhé straně a mohli jsme věnovat zbytek dopoledne a celé odpoledne veselým hrám na louce i v lese. Paměť jsme si tříbili při Kimově hře, rychlost při Rytířích, šikovnost při hře na Slepého indiána a postřeh při Ocáscích. Na nepřeberné množství dalších her není v této skromné kronice bohužel dost místa. Neměla bych ale opomenout naši oblíbenou Trojnožku a pochodové hry, které jsme si všichni zapamatovali jednou provždy. Nikdy totiž nevíte, kdy někdo vedle vás vykřikne ?Bomba? nebo začne počítat od desíti do nuly. A v takových chvílích není radno nevědět si rady, že?
Jen by mě zajímalo, kdo že to měl kolíček jako poslední? :-)

První skautská schůzka (13.9.2011)

Naše družinka skautů se po konci tábora rozrostla o některá starší vlčátka, nyní se již máme celkem 8 drsných Krahujců s hnědými šátky, což je jedině dobře, pokud máme tento rok obhájit naše prvenství v základním kole Svojsíkova závodu. Na zahajovací schůzce jsme se soustředili zejména na hry a zábavu, vážnější věci přijdou až později ? Už nyní ale víme, na co se můžeme během roku těšit, v plánu jsou třeba i společné filmové večery (stejně tak jako plnění prvního až třetího stupně skautské stezky!). Jinak naši čerství novoskauti dali jasně najevo, že se mezi staršími rozhodně neztratí, celoroční bodování letos opět vypadá na tuhý boj.