Zahajovací výprava (17.9.2011)

Na první letošní výpravu vyrazil plný počet vedoucích a s nimi dětí jako smetí. Ačkoliv s námi byla spousta nováčků, rozhodně to nebyla jen tak nějaká sobotní procházečka pro slečinky. Vyrazili jsme do drsné přírody v okolí Klínce.


as

Kromě celodenního ťapání si v blátě (a nelze zamlčet, že v něm někteří skončili po kotníky, z čehož maminky doma jistě radost neměly), hopsání přes a kameny a několikanásobného překonávání potoka nás čekala největší překážka hned na začátku. Museli jsme se doslova vydrápat korytem bývalého potoka, abychom pak se srdcem až v krku prošli temnou jeskyní. Ale protože jsme všichni do jednoho odvážní, nebylo překonání takovéhle překážky žádný problém. Za pár minutek byli všichni na druhé straně a mohli jsme věnovat zbytek dopoledne a celé odpoledne veselým hrám na louce i v lese. Paměť jsme si tříbili při Kimově hře, rychlost při Rytířích, šikovnost při hře na Slepého indiána a postřeh při Ocáscích. Na nepřeberné množství dalších her není v této skromné kronice bohužel dost místa. Neměla bych ale opomenout naši oblíbenou Trojnožku a pochodové hry, které jsme si všichni zapamatovali jednou provždy. Nikdy totiž nevíte, kdy někdo vedle vás vykřikne ?Bomba? nebo začne počítat od desíti do nuly. A v takových chvílích není radno nevědět si rady, že?
Jen by mě zajímalo, kdo že to měl kolíček jako poslední? :-)


Bája


První skautská schůzka (13.9.2011)

Naše družinka skautů se po konci tábora rozrostla o některá starší vlčátka, nyní se již máme celkem 8 drsných Krahujců s hnědými šátky, což je jedině dobře, pokud máme tento rok obhájit naše prvenství v základním kole Svojsíkova závodu.

Na zahajovací schůzce jsme se soustředili zejména na hry a zábavu, vážnější věci přijdou až později ? Už nyní ale víme, na co se můžeme během roku těšit, v plánu jsou třeba i společné filmové večery (stejně tak jako plnění prvního až třetího stupně skautské stezky!). Jinak naši čerství novoskauti dali jasně najevo, že se mezi staršími rozhodně neztratí, celoroční bodování letos opět vypadá na tuhý boj.


Adam


Zahajovací oddílovka (7.9.2011)

Naše první společné setkání po táboře proběhlo skvěle, na zahajovací oddílovku dorazilo kolem třiceti účastníků, malých i velkých, holek i kluků, jakož i jeden velmi uštěkaný ale veselý pes. Seznámení s nováčky (jakož i nováčků se staroušky) se povedlo s pomocí jmenovek a her se jmény.


Adam


Nábor nováčků (3.9.2011)

...a začátek roku

Tak jako každý rok, i letos se naše středisko probudilo z prázdninového letního spánku ještě před začátkem školního roku. Vzhledem k tomu, že oddíly a jejich vedení zůstaly beze změn, hlavním tématem našich rad byl nábor nových dětí.

Opět jsme hned v samém úvodu vyučování vyrazili do druhých a třetích tříd několika základních škol na Praze 7, připraveni vychválit skauting a naše středisko zejména až do nebe. Vybaveni milými úsměvy a poutavou prezentací fotek z našich akcí, jsme patrně zaujali, neboť k nám přišlo celkem 8 nových tváří! Držme si palce, ať se jim mezi námi líbí.


Adam


Tábor Hobit 2011

"Zima, prší, pošlete balík!" Zhruba takhle začínaly všechny pohledy zpravující rodiče o tom, že jsme dobře dorazili a nutno přiznat, že počasí se na letošním táboře skutečně vyřádilo. Nás to však nezlomilo! S chutí jsme se vrhli do práce,


stavěli postele, opravovali schůdky, vybalovali, a zvelebovali tábořiště. Za den jsem měli s přispěním všech hotovo a nic nebránilo tomu, aby nás během svačiny nečekaně navštívili trpaslíci Fili, Kili, Dori, Nori, Ori, Oin, Gloin, Bifur, Bofur, Bombur, Dvalin, Balin a Thorin Pavéza (všichni v barevných kapucích (náhodou nápadně podobných těm, které jsme měli s sebou) a k "našim službám"), čaroděj Gandalf a nakonec i nebohý pan Bilbo Pytlík, hobit dobrodruh a zloděj.
Tím začalo, ani nevíme jak, naše bláznivé a nebezpečné dobrodružství - mohli jsme se vydat na dalekou cestu za trpasličím pokladem, který ukradl a hlídal drak Šmak. Cesta to nebyla lehká, potkali jsme zlobry (kterým jsme ukradli pečínku, oni nás zajali a sami nakonec zkameněli), byli jsme na návštěvě v Roklince, posledním domáckém domě, kde nám pan Elrond poradil ohledně záhadné mapy plné viditelných i neviditelných run, zajali nás kvůli naší neopatrnosti zlí skřeti, také jsme ve skřetích chodbách při útěku ztratili Bilba (který si chudáček prošel (a my s ním) nepěkným zážitkem ve tmě, kdy musel v ohrožení života luštit zákeřné hádanky, které mu pokládal odporný Glum (velmi slizké a nešťastné stvoření, které říká "šakra, šakra" a "můj milášku"), dále si na nás chtěli smlsnout zlí Vrrci. Před těmi nás naštěstí zachránil pán orlů se svými poddanými (u nich jsme si taky nad ohněm upekli kuřátka :-) ). Další zajímavé setkání bylo s Meddědem, trochu člověkem a trochu medvědem, kterému jsme jako poděkování za pomoc v nouzi secvičili úžasně vtipné divadlo o dosavadních strastech naší pouti. Ten nás také vypravil na další úsek naší cesty, temný hvozd. Kluci to v něm měli složitější než holky, hrdinně zvládli strašlivě dlouhý pochod, zatímco holky se spíše rekreovaly a na jejich náročné pouti je provázely jen v myšlenkách. Nakonec ani ony to neměly lehké, nad naším táborem se stáhla zlověstná mračna a to co se dělo potom už nechce zažít žádná z nás! Dle rad Medděda i Gandalfa, který nás na kraji Temného Hvozdu opustil, jsme neměli za žádnou cenu sejít ze stezky. Měli jsme ale hrozný hlad, žízeň a všude okolo slavili elfové příchod podzimu, takže jsme nakonec podlehli, opustili stezku a jeden druhého ztratili uprostřed temné noci. Ráno jsme se sice našli, ale bez Thorina, našeho hlavního trpaslíka! A aby toho nebylo málo, chtěli nás sežrat (a málem sežrali) obrovští nechutní pavouci. Fuj! Tady nás zase jednou zachránil pan Bilbo Pytlík, za použití svého kouzelného prstenu odlákal pavouky a to, že nás chvíli potom zajali a uvěznili lesní elfové, už nás po všech těch štrapácích ani moc nerozhodilo. Bilbo nás ale vytáhl i z téhle bryndy a v dřevěných sudech (ve kterých jsme museli strávit dlouhé hodiny a byla to vážně nuda!) nás po řece poslal pryč od lesa, elfů i pavouků. Tím jsme také přistoupili k poslední části našeho dobrodružství. V jezerním městě nás srdečně přivítali a pomohli nám a hlavně Thorinovi, právoplatnému králi pod Horou, a nám zbývalo jediné - zabít draka Šmaka. Našli jsme ho v Hoře a uprostřed noci jsme za ním šli, a trochu si s ním popovídali. Zjistili jsme, že po dobrém to nepůjde a že to tedy bude chtít sílu paží (i všeho ostatního). I to jsme dokázali - střílení z luku je totiž naší druhou přirozeností. A protože rozumíme i řeči starých krkavců, kteří leccos pamatují, věděli jsme od nich, kam na draka mířit. Závěrečná bitva pěti armád (o poklad i o čest) byla strašlivá. Na jedné straně jsme byli my, trpaslíci, a pomáhali nám také lidé a elfové, na druhé straně byli strašliví skřeti, vrrci a divocí horští muži. Naše záchrana byli, jako už jednou kdysi dávno, orlové. Poklad jsme si nakonec spravedlivě rozdělili a mohli se vrátit zpět domů, do našich útulných hobitích nor.
Na letošním táboře jsme sice měli skutečně ošklivé počasí, ale přesto jsme si to moc užili. Jak jste asi poznali, hráli jsme spoustu dobrodružných her, také jsme si mohli ledascos dokázat díky samostatným "zkouštiškám", za které jsme dostávali na trpasličí kapuce krásné knoflíky, nechyběly ani ohně, ať už velké slavnostní nebo menší "zpívací". Měli jsme služby v kuchyni, noční hlídky, nástupy ke státní vlajce i ranní bodování. S koupáním to bylo horší, ale o to víc jsme si mohli spolu číst a povídat o tom, co bude dál. Výlety za dřevem a chrastím nám šly dobře, jen borůvky jsme letos museli oželet, žádné totiž nerostly. Přes všechna temná očekávání nám uschlo i vyprané prádlo, a když nám byla moc velká zima, vlezli jsme si na chvíli do indiánské sauny. Jako opičky jsme lezli po lanových překážkách, postavili jsme si pěkná bidýlka na stromech (to když nás chtěli upéct a sežrat ti Vrrci) a dobrá třetina osazenstva tábora zasedla do Jítina kadeřnického salónu. Také nás poctily svou přítomností mnohé milé návštěvy z řad bývalých vedoucích (těch nedávných i mnohem starších :-) ). Celkově vládla dobrá nálada a na konci jsme se společně shodli, že čtrnáctidenní tábor je leda pro ořezávátka a že příště jedeme na tři týdny. A ani jednou jsme nejeli do nemocnice!

zobrazit/skrýt více...

Market