Expedice za Zlatovláskou

Chtěli byste ruku princezny Zlatovlásky? Tak to už je pozdě! Tu jsme totiž získali my!
Přes počáteční štrapáce s přebíháním mezi zmatenými řidiči autobusů (kvůli nám posílili spoj :-) ) jsme se (všichni!) šťastně dopravili do Jablonce nad Nisou a po ubytování v obří skautské základně a večeři nic nebránilo tomu, abychom se spolu s Járou Cimrmanem ponořili do světa pohádek. Vzali jsme to z gruntu a nejdříve jsme pohádky pečlivě sbírali a reprodukovali (stejně jako Božena Němcová a bratři Grimmové, přestože na to byli dva :-) ). Potom jsme se posílili spánkem (mladší dříve, starší po povídacím a přemýšlecím programu, velká pochvala kluci!) a pokračovali až v sobotu ráno, kdy byla na řadě výroba dárku pro pana krále, tatínka naší budoucí nevěsty, Zlatovlásky.
Nutno přiznat, že nám trochu sklaplo, když jsme zjistili, že princezna nemá zlaté vlasy, útlý pas, malou nožku ani ňádra dmoucí a že je z ní kus chlapa (to všechno zavinil zlý obr Koloděj), nakonec jsme se ale oklepali a přijali jako fakt, že ji budeme muset vysvobodit a proměnit zpátky, a proto jsme se vydali na záchrannou výpravu. Ke svému štěstí jsme cestou narazili na Krátkozrakého a pod jeho vedením jsme to vzali přes děda Vševěda pro radu. Běda běda, chtělo to dříve řádnou poradu. Museli jsme mluvit v rýmu, ať už sami nebo v týmu. Jak Zlatovlásku proměnit? A jak udělat, aby sklerotický děd neztratil nit? :-) No, vše jsme zvládli s grácií - vymysleli básně, pochytali trpaslíky, kteří, potvory, nám vlezli všude, zjistili, že to, co k proměně potřebujeme, je kouzelný obrův prsten a když už jsme byli na té záchranné expedici, zašli jsme si na bobovou dráhu (ze které k naší velké radosti nikdo nevypadl) a zaskákali si na trampolíně. Navíc cesta vedla celou dobu pěkným lesem a krásně svítilo sluníčko.
Před večeří jsme dorazili jednak zpět na základnu a jednak k obru Kolodějovi. Ten chtěl, abychom se nejdříve vzájemně posolili (právě před tou večeří), my jsme však jeho lest prokoukli a místo toho přemýšleli, jak mu vyfouknout kýžený prsten.
Zkoušeli jsme hrubou sílu, to nepomohlo. S mýdlem to vypadalo nadějněji, ale stáhnout obrovi prsten bylo stejně složitější než namydlenýma rukama ořezat pastelku, otevřít fixu, láhev nebo odolat tahu nepřátel :-) Naše eso v rukávu měla být cibule, nakonec jsme ale i přes chleby, lžičky, brýle a zavřené oči plakali dřív než Koloděj, tak jsme usoudili, že to opravdu budeme muset vzít přes ženský a přišla na řadu obryně Stáňa v podání našich dětí :-) A ejhle, prsten byl náš! To už ale bylo pozdě večer, takže mladší opět šli spát a starší tentokrát předvedli príma improvizované herecké výkony a proměnu Zlatovlásky jsme si nechali na ráno.
Neděle probíhala ve znamení malých her, zbytku fotbálkového turnaje, úklidu a samozřejmě toho nejdůležitějšího, proměny princezny Zlatovlásky :-) Kdo u toho nebyl, těžko tomu uvěří, my jsme však byli svědky hned tří zázraků na otevřené scéně. Rozhodně to stálo za vynaložené úsilí, Zlatovlásky byly kočky :-)
A kdo to celé vyhrál a získal ruku princezny Zlatovlásky a zuby děda Vševěda?
No přece (na výpravě čerstvě třináctiletý) skaut Honza! Gratulujeme!

Market


Výprava se Žofkou (21. - 23. 10. 2011)

Že je v Zoologické zahradě legrace nemůže po tomto víkendu zapřít žádná z nás. Žofka, která s námi trávila celou výpravu, je totiž vážně holka do nepohody. S její pomocí jsme si zvládly všechny společně nakoupit, upéct si pizzu k večeři, obstarat si svačinku, vystopovat ztracená zvířátka (jako důkaz jsme si přivezly odlitky stop), poznat je a vrátit všechna do správných klecí (aby neměl pan Veverka průšvih u paní ředitelky, že :-). V neposlední řadě jsme odnaučily pana Levharta mlsat po nocích tuleně (dostal od nás umělé zuby), uklidily jsme si klece tak, že musel i pan Hrozivec uznat, že nás by byla na rožeň škoda, naučily jsme se běhat jako rozličná zvířátka, ukázaly jsme si, že rozcvičku můžou mít i lenochodi, a že rozhodně není špatná, takhle při neděli... A co je vůbec nejdůležitější, večer jsme se tajně scházely s ostatní zvířecí omladinou a upořádaly si maškarní ples!
Není divu, že ještě teď zní každé z nás v hlavě "Umbabá, umbabá, umba, umba, umbabá"


Bája


Mafiánská výprava (21. - 23. 10. 2011)

Poté, co byl mafiánský boss don Peru Lima v roce 1911 propuštěn z vězení a rozhodl se znovu vybudovat své kdysi slavné impérium, pozval si do své rezidence v Roudnici nad Labem (nechvalně to známé čtvrti New York City...) ty nejlepší z nejlepších, aby otestoval jejich kvality a jen opravdu schopnými gangstery doplnil mezery v řadách své rodiny.Na uchazeče o práci čekalo moho disciplín: střelba z nejrůznějších zbraní (a výroba vlastních prototypů), snímání otisků prstů na falešné průkazy FBI, pašování, pálení důkazů, únos člena ochranky banky... A to všechno byla jen příprava na hlavní akci - troufalé přepadení Goliath National Bank, během kterého jsme museli lézt bludištěm větracích šachet, překonat laserovou síť, otevřít hromadu zámků a přemoci ochranku! A do toho všeho tu ještě byl MUDr. Konrád Frogg, osobní psychiatr pana Limy, který rafinovanými otázkami trápil naše mozky při sestavování psychologických profilů všech uchazečů o místo... Inu, lehkými úkoly nás pan Peru Lima neurážel!



Jednalo se zase po dlouhé době o výpravu, na které jsme neměli holky a se vším jsme si museli poradit sami. Určitě to byla zajímavá (i když velice náročná) zkušenost pro všechny rádce a vedoucí, kteří se na výpravě podíleli. Pro mě určitě. I přesto, že nám občas Roudnice házela klacky pod nohy (nevařící vařič, výpadky proudu...), zvládli jsme celou výpravu se ctí, a až na jedny přezůvky, které se v New Yorku zapomněly, hodnotíme letošní Mafiánskou výpravu jako úspěšnou.


Adam


Postavme školu v Africe

"Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to"
Letošní ročník sbírky Postavme školu v Africe byl opravdu nezapomenutelný. Počasí si postavilo hlavu a dělalo nám naschvály, jak jen mohlo. Jeden den vichr, druhý den studená sprcha a ten další třeskuté mrazy. Vzdorovat větrem se vzdouvajícímu stánku bylo opravdu vydatné. Ani se nedivím kolemjdoucím, kteří naše počínání komentovali slovy: "Chtěj stavět školu v Africe, a přitom neuměj postavit ani stánek!"

Optimismus jsme si udrželi snad jen díky existenci dek, termosek a kafíčka (ze kterého leckomu i lezly oči z důlků) a v neposlední řadě díky dětičkám, které přišly místo schůzek (a některé i jindy) a statečně s námi pomáhaly těm, kteří nemají takové štěstí jako my tady (a nemohou chodit do školy). Jak se říká "Konec dobrý, všechno dobré". Podařilo se nám totiž vybrat rovných 7 104 Kč (a jeden dolar jako bonus k tomu) :-) A to teda klobouk dólu!

Děkujeme všem, kteří nám a africkým dětem pomohli!

Bája


NPK (7.-9. 10. 2011)

I tento ročník byl Noční Pochod na Kokořín akcí náročnou, ale atraktivní. Svaly byly svaleny, závity zavity.

Přestože se nám na poslení chvíli odhlásilo několik mladších účastníků, bylo nás zhruba stejně jako loni. Dokonce jsme s sebou opět měli i návštěvu! 17 náročných kilometrů (včetně tříkilometrového závodu - "časovky") nám uběhlo docela rychle - a to i přesto, že nás po cestě obtěžovali hejkalové a navíc jsme byli chvíli slepí! Na tábořiště jsme dorazili lehce po půlnoci. Vodníci Volšoveček, Kebule a Česílko nám dopřáli zaslouženého odpočinku, ale ráno se na nás již vrhli s tradičními hrami, mezi kterými nechyběly "slabiky" s následným netradičně pojatým divadlem - reklamou na dobrou vodu - dále "přístavy" mezi kterými proudila celá hejna pestrobarevných rybiček, a také rozcvičkových "7 dánů" či "průrva". Abychom tak náročný program byli schopní vydržet, užívali jsme si naštěstí luxusní kuchyně, která nám nabídla jídla jako je čína, sekaná a maso na grilu. Po konce krásného program jsme šli ještě uctít památku Hibiho a přidat další kameny na malý kamenný pomníček, který jsme mu loni v kokořínských skalách postavili.
Za člena organizačního týmu mohu (i z hodnocení, které jsme dostali od účastníků) říct, že akce to byla podařená a chtěl bych pochváli hrstku statečných, která s námi jela!


Adam