45. středisko Silmaril ctí státní smutek

Všichni Vlci a všechny Vlčice se v těchto dnech loučí s panem prezidentem Václavem Havlem.

Někteří z nás se zúčastnili smutečního průvodu, jiní se chystají na páteční obřad a takřka každý z nás zapálil svíčku na některém z pietních míst. Každý zkrátka vzdáváme čest po svém.

Ačkoliv (nebo možná právě proto, že) minulý režim zažil již jen málokdo z nás, byl pro nás pan prezident velkou inspirací, symbolem boje za svobodu a demokracii, a hlavně určitou jistotou, která bude každému zvlášť i nám všem dohromady v dnešní době scházet.

Také on se totiž zasloužil o to, že dnes naše středisko vůbec existuje.
Děkujeme!


Václav Havel


Bája


Vánoční dárek

Zatímco někteří lidé v těchto dnech snad ve spěchu shání poslední dárky, kapra a stromeček, aby bylo na Šťedrý den vše tak, jak má, Silmaril už má hotovo a chtěl by vás všechny potěšit dárkem - novým Vlčím webem - už nyní! Snad z něj budete mít alespoň takovou radost, jakou máme my.


Věřte, že cesta k jeho konečné podobě byla dlouhá a náročná.
S myšlenkou nového webu přišel již skoro před rokem Jára. Chvíli zůstalo jen u myšlenky a učení se dovednostem potřebným pro tvorbu webových stránek. Naštěstí Jára vytrval a začal tvořit první návrhy. Posledním z nich je ten, na který se díváte. I ten zůstal pár měsíců v podstatě nezměněn, protože na pořadu byly důležitější věci, například tábor.
Potom byl projekt znovu oživen, když jsem se do něj připletl já.
Postupem času se k projektu přidávali další a další, což bylo skvělé, protože rychle rostoucí web vznikající díky Járově a mojí vzájemné inspiraci potřeboval do použitelné současné formy notně učesat. V tomto ohledu nad ním (a námi) drželi ochrannou ruku Zilvar a Peťa, kteří odvedli obrovský kus práce při vypilovávání obsahové i vzhledové stránky. A pak tu pochopitelně byli i všichni ostatní, kteří měli zájem pomoci a neváhali pomoci připomínkou či nápadem. Tímto bych chtěl všem jmenovaným poděkovat!

Proč nový web? Ten starý nebyl vůbec špatný a věřte, že se nám s ním po těch letech těžko loučí, ale chtěli jsme stránky, které by byly zejména více uživatelsky přátelštější - jak pro návštěvníky tak pro správce.
Hlavním cílem pro nás byla větší přehlednost a tedy i usnadnění komunikace. Zda se nám tohoto cíle podařilo dosáhnout, ukáže až čas, ale my všichni, kdo jsme se podíleli na vzniku těchto stránek, pevně věříme, že ano. Určitě nám neváhejte poskytnout jakoukoli zpětnou vazbu, od toho je zde například oproti starému webu kniha návštěv, do níž nám můžete napsat nějakou tu připomínku či dotaz, nejlépe pak pochvalu.

V neposlední řadě si pak všiměte, že web je i na nové adrese, totiž na hostingu skauting.cz, abychom byli víc vidět (ovšem nelekejte se, ze staré adresy budete přesměrování sem) - takže si můžete ve svém prohlížeči změnit domovskou stránku ze silmaril.jikos.cz na silmaril.skauting.cz!
Tak šťastné a veselé a ať je nám nový web všem přínosem!


Šťastné a veselé

Adam


Vánočice s mimozemšťany

Kdy a Kam:

09.-11.12.2011; Povrly

Sraz:

pátek 16:30 pod ex-hodinami

Návrat:

neděle 17:00 tamtéž

S sebou:

320 Kč, páteční večeři, spacák, karimatku, všechno jako na zimní vícedenní výpravu (teplé oblečení, přezuvky, pyžamo, hygiénu, KPZ, šátek, uzlovačiku, papír, tužku, hadráky...), plavky, ručník, oblíbenou ozdobičku na vánoční stomeček, trochu cukroví, dárky pro kamarády, ozdobičky na stromeček pro zvířátka (jablíčka, mrkev, loujové koule... připravené už přímo na pověšení), vlastní (nebo rodinnou) fotku 10x15 cm (nějakou pěknou, nevrátíme jí v původním stavu, ale ani jí nechceme jenom tak pro nic za nic ).
Nepotřebujeme s sebou nádobí ani mobilní telefony a ostatní elektroniku.
Jedeme v kroji!
Seeya

Kdo jede?


Jára


Halloween s Einsteinem (26.11.2011)

Sobota ráno, zima zalézá za nehty a my stojíme před Věží u neznámého hrobu. Díky naším vědomostem a schopnostem hbité dedukce i indukce odhalujeme, že zde není pochován nikdo jiný, než Albert Einstein, světoznámý fyzik německého původu, držitel Nobelovy ceny z a fyziku z roku 1921, autor teorie relativity a vynálezce mechanismu atomové bomby, před jejímž sestavením ale nakonec varoval i vládu USA.
Ukazuje se, že jsme byli pověřeni tajnou ruskou státní organizací speciálním úkolem. Máme k dispozici recept na Elixír nesmrtelnosti, je však velmi pravděpodobné, že je nebezpečný a jeho použití by mohlo mít nedozírné následky na celé lidstvo. Základ jeho receptury sestavil právě Albert Einstein. Naším úkolem se tedy stává oživení tohoto věhlasného vědce. Kdo jiný by nám mohl podat přesnější informace, že?
Naše mise začíná ve Stromovce setkáním se Smrtí, kterou musíme přesvědčit o tom, že jsme již zemřeli, abychom tak získali její černou duši. Zahrávat si se smrtí ale není jen tak. Padá na nás trest, který nám znepříjemňuje celou cestu. Někteří z nás jsou slepí, jiní nemohou hýbat rukama, či dokonce mluvit.
To už se nás ale ujímá náš průvodce podsvětím, Krysař, a nám nezbývá nic jiného, než vydat se na cestu a sehnat všechny ingredience na lektvar.

Seznam je více než podivný:

  • Pavoučí nožičky
  • Myší ocásky
  • Jed z hadího zubu
  • Ježibabí vlasy
  • Červi
  • Šroub z Frankeinsteina
  • Pařát slepice
  • Duše hříšníka
  • Žabí hlen
  • Prasečí rypák

Nebylo to nic snadného, mnohé z úkolů byly opravdu jen pro odvážné a otrlé. Nakonec se nám ale podařilo naplnit kotlík všemi ingrediencemi. Dokázali jsme, že jsme již připraveni k návratu do života, a že jsou naše duše opět čisté, za což jsme získali bílou a lehkou duši Života.
Lektvar se vařil v krvi a receptura byla velice prastará, složitá a navíc napsaná v azbuce na starém pergamenu. Poslední krok byl pronesen s kouzelnou formulí ?Lorem impsum claviculla lupus?.
Věřil tomu málokdo, ale stal se skutečně zázrak! Po podání lektvaru kostlivec skutečně ožil! Herr Einstein se nám ukázal v celé své kráse, a nechal se slyšet, že by hazard s lektvarem nedoporučoval. Jeho účinek je totiž jen dočasný a jeho časté používání může být nebezpečné. On si však svůj krátký návrat do života naplánoval přesně na den 26.11.2011. Doslechl se totiž o báječném večírku, na který nás hned také pozval, a který byl na jeho počest překřtěn na "Albertovy oživeniny".
Na památku jsme všichni obdrželi Einstenův autogram, a někteří šťastlivci se s ním stihli i vyfotit.
S nesmrtelností už si raději zahrávat nebudeme!



Bája


Expedice za Zlatovláskou

Chtěli byste ruku princezny Zlatovlásky? Tak to už je pozdě! Tu jsme totiž získali my!
Přes počáteční štrapáce s přebíháním mezi zmatenými řidiči autobusů (kvůli nám posílili spoj :-) ) jsme se (všichni!) šťastně dopravili do Jablonce nad Nisou a po ubytování v obří skautské základně a večeři nic nebránilo tomu, abychom se spolu s Járou Cimrmanem ponořili do světa pohádek. Vzali jsme to z gruntu a nejdříve jsme pohádky pečlivě sbírali a reprodukovali (stejně jako Božena Němcová a bratři Grimmové, přestože na to byli dva :-) ). Potom jsme se posílili spánkem (mladší dříve, starší po povídacím a přemýšlecím programu, velká pochvala kluci!) a pokračovali až v sobotu ráno, kdy byla na řadě výroba dárku pro pana krále, tatínka naší budoucí nevěsty, Zlatovlásky.
Nutno přiznat, že nám trochu sklaplo, když jsme zjistili, že princezna nemá zlaté vlasy, útlý pas, malou nožku ani ňádra dmoucí a že je z ní kus chlapa (to všechno zavinil zlý obr Koloděj), nakonec jsme se ale oklepali a přijali jako fakt, že ji budeme muset vysvobodit a proměnit zpátky, a proto jsme se vydali na záchrannou výpravu. Ke svému štěstí jsme cestou narazili na Krátkozrakého a pod jeho vedením jsme to vzali přes děda Vševěda pro radu. Běda běda, chtělo to dříve řádnou poradu. Museli jsme mluvit v rýmu, ať už sami nebo v týmu. Jak Zlatovlásku proměnit? A jak udělat, aby sklerotický děd neztratil nit? :-) No, vše jsme zvládli s grácií - vymysleli básně, pochytali trpaslíky, kteří, potvory, nám vlezli všude, zjistili, že to, co k proměně potřebujeme, je kouzelný obrův prsten a když už jsme byli na té záchranné expedici, zašli jsme si na bobovou dráhu (ze které k naší velké radosti nikdo nevypadl) a zaskákali si na trampolíně. Navíc cesta vedla celou dobu pěkným lesem a krásně svítilo sluníčko.
Před večeří jsme dorazili jednak zpět na základnu a jednak k obru Kolodějovi. Ten chtěl, abychom se nejdříve vzájemně posolili (právě před tou večeří), my jsme však jeho lest prokoukli a místo toho přemýšleli, jak mu vyfouknout kýžený prsten.
Zkoušeli jsme hrubou sílu, to nepomohlo. S mýdlem to vypadalo nadějněji, ale stáhnout obrovi prsten bylo stejně složitější než namydlenýma rukama ořezat pastelku, otevřít fixu, láhev nebo odolat tahu nepřátel :-) Naše eso v rukávu měla být cibule, nakonec jsme ale i přes chleby, lžičky, brýle a zavřené oči plakali dřív než Koloděj, tak jsme usoudili, že to opravdu budeme muset vzít přes ženský a přišla na řadu obryně Stáňa v podání našich dětí :-) A ejhle, prsten byl náš! To už ale bylo pozdě večer, takže mladší opět šli spát a starší tentokrát předvedli príma improvizované herecké výkony a proměnu Zlatovlásky jsme si nechali na ráno.
Neděle probíhala ve znamení malých her, zbytku fotbálkového turnaje, úklidu a samozřejmě toho nejdůležitějšího, proměny princezny Zlatovlásky :-) Kdo u toho nebyl, těžko tomu uvěří, my jsme však byli svědky hned tří zázraků na otevřené scéně. Rozhodně to stálo za vynaložené úsilí, Zlatovlásky byly kočky :-)
A kdo to celé vyhrál a získal ruku princezny Zlatovlásky a zuby děda Vševěda?
No přece (na výpravě čerstvě třináctiletý) skaut Honza! Gratulujeme!

Market